Název

Francie - Verdun

Popis

Cestou domů jsme jeli okolo Verdunského bojiště. Pár fotek z pevnosti Douaumont, Bodákového zákopu a hřbitova.

Krátké info o pevnosti: Po válce v roce 1870 která připravila Francii o Alsasko a o část Lotrinska, vojenský inženýr Séré de Rivieres vypracoval plán na obranu hranic. Na perimetru 40km okolo Verdunu nechal postavit 38 pevností a objektů. Mezi stavbami této obranné linie vynikala pevnost Douamont jako největší a nejsilněji vyzbrojená.

S její stavbou se začalo ihned v roce 1885 a dokončení se dočkala na konci roku 1913. Pevnost se rozkládá na třech hektarech a její délka je 400 metrů a má několik kilometrů podzemních chodeb a dvě podzemní podlaží. Strop má tloušťku 6 metrů (je z vrstev kamene, písku, speciálního betonu a zeminy). V roce 1916 na pevnost dopadlo 800-1400 střel a granátů. Pouze francouzkým střelám ráže 400 mm a německým ráže 420 mm („Tlusté Berty“) se dařilo prorážet díry v opevnění.

Pevnost mohla ubytovat okolo 800 mužů, ale v roce 1916 jich tam přebývalo až 3300. Francouzký generální štáb ztratil důvěru v pevné fortifikace, protože byl presvědčen že vítězství lze dosahnout pouze ofenzívou. Zničení francouzko-belgických pevností na Máse v roce 1914, které podlehly mohutným německým rážím, tyto názory jen potvrzovalo. Proto byl 5. srpna 1915 stanoven dekret, který povoloval posádkám opustit pevnost.

Dne 25. února 1916 zaútočili Němci na pevnost Douamont s cílem přesunout své bojové linie na vzdálenost asi 600 m od pevnosti. Překvapeni klidem, který vládl v těchto končinách, pokračovali v postupu. Podařilo se jim proniknout do příkopu a dostat se přístupových chodeb. Sedmapadesát vojáku, kteří obývali pevnost, bylo zajato. Ztráta pevnosti, důležitého opěrného bodu, pozorovatelny a útočiště měla obrovský materiální a morální dopad. Ale Francouzi se nevzdávali naděje dobýt pevnost. Pět francouzkých divizí, z toho tři v čele, mělo za několik hodin vyčistit terén, který Němci těžce dobývali po dobu osmiměsíčních bojů. 24. října 1916 se koloniálnímu marockému pluku, součásti Manginovy divize, podařilo dobít pevnost zpět.

Pevnost sloužila k přechodným pobytům a odpočinku pěšáků, kteří šli do bitevních linií. Bylo to jediné místo kde si útvary mohly odpočinout, aniž by jim hrozilo nebezpečí. Pochody byly tak namáhavé, že vojáci přicházeli do pevnosti ve stavu úplného vyčerpání. Opustit pevnost bylo složité. Francouzké dělostřelectvo kontrolovalo palbou východy z pevnosti. Proto začali Němci budovat podzemní chodbu, která měla snížit ztráty při příchodu a odchodu z pevnosti. Na konci října bylo dokončeno pouhých 60 metrů. Po znovuzískání pevnosti prodloužili Francouzi chodbu na 250 metrů na jih od zadního vchodu. Na jejím konci se nacházel pěchotní vchod do pevnosti, který byl nedávno vyčištěn a uvolněn.

Osmého května 1916 byl život v pevnosti, kterou v tomto období okupovali Němci otřesen nepředvídatelnými okolnostmi. V šest hodin ráno došlo k velmi silnému výbuchu ve skladišti granátů, který zapálil skladiště plamenometů. Ztráty na životech byly značné, proto Němci začali pohřbívat své mrtvé mimo pevnost. Ale protože neustále nacházeli další mrtvá těla, velitelství rozhodlo, že se uloží do kasemat, které pak zazdili. Z 800 až 900 vojáků, kteří padli, je zde pohřbeno 679.

Boje o Verdunské pevnosti skončily až počátkem ofenzívy na Sommě, která Německu odčerpala vojáky. Na každé straně padlo více jak půl milionu vojáků.

Nastavení